Zákon o odpadech ukládá výrobci povinnost zajistit bezplatnou likvidaci vyrobeného vozidla v autorizované zpracovatelské síti. Od 1. ledna 2007 se vztahuje bezplatná likvidace na všechna vyrobená vozidla bez ohledu na jejich stáří.
Podmínkou bezplatného odevzdání je, že vozidlo musí být úplné a nesmí obsahovat díly, doplňky či odpady, které nejsou jeho součástí a nesouvisí s ním. Při odevzdání autovraku u autorizovaného zpracovatele obdrží majitel doklad o likvidaci, který předloží odboru dopravy příslušného úřadu. Ten pak provede odhlášení vozidla. Řízením a koordinací sběrné a zpracovatelské sítě vybraných autovraků značek koncernu VW v České republice pověřila Škoda Auto firmu Callparts System. Podle předběžných odhadů se očekává, že bude v uvedené síti zpracovatelů zlikvidováno za rok 2008 cca 10 000 autovraků značek koncernu VW.
„Jednou z dalších povinností, kterou Škoda Auto ze zákona o odpadech má, je zajištění zpětného odběru vybraných výrobků, které dováží a následně dodává trh,“ říká Marko Kosovič z oddělení servisních služeb. „Jedná se zejména o autobaterie, pneumatiky a oleje, které má majitel možnost bezplatně po ztrátě jejich užitné hodnoty odevzdat v prodejní síti. Nad rámec svých povinností pak Škoda Auto ve spolupráci s výrobcem a dodavatelem autoskel zajišťuje sběr odpadního skla z výrobních závodů za účelem recyklace.“
Jak samotný proces likvidace probíhá? Po odevzdání starého vozu u autorizovaného demontážního závodu se po záznamu dat o vozidle demontuje jako první baterie a odpálením se deaktivují airbagy. Následuje demontáž pneumatik a odebrání všech provozních kapalin (palivo, motorový, převodový olej, olej z řízení a olej z tlumičů, chladicí prostředek z klimatizace, brzdová a chladicí kapalina).
„Řada demontovaných částí se přímo prodává jako opotřebené náhradní díly nebo slouží jako základ pro výrobu výměnných dílů,“ vysvětluje Marko Kosovič. „Za účelem znovuzískání drahých kovů, jako je platina, rhodium nebo palladium, se demontují katalyzátory. Z důvodu poptávky po recyklátech se pak demontují plastové díly a sklo. Zbytková karoserie se slisuje a předá do závodu se zařízením na drcení, které ji rozdrtí na kusy velké několik centimetrů, a umožní tak recyklaci ostatních kovových materiálů. Tím je zhodnoceno téměř 80 procent starého vozu.“
Zbytek tzv. lehké frakce je po procesu drcení dnes ukládán na skládku. Aby se i tyto převážně nekovové materiály smysluplně využily, vyvinul Volkswagen s partnery novou metodu jejich úpravy nazývanou VW-SiCon. Ze dříve bezcenných zbytkových produktů po drcení se získává několik frakcí, které nacházejí v rámci převážně surovinového zhodnocovacího postupu ekologické a hospodářsky účelné využití. V rámci procesu zpracování starých vozů se tak dociluje vysoké kvóty zhodnocení, a přispívá se tak rozhodujícím způsobem k šetření primárních surovin. V Česku touto technologií prozatím nikdo nedisponuje, několik projektů je zkoušeno v různých zemích Evropy, například v Rakousku.
V německém Kasselu provozuje koncern Volkswagen vlastní recyklační středisko, kde se zpracovávají odpady z výroby katalyzátorů, dále pak defektní a použité katalyzátory. Ty sem dodává i Škoda Auto v rámci programu výměnných dílů. K výrobě nových katalyzátorů se zde kromě železných kovů získávají zpět cenné kovy. Tento proces je nejen šetrný k životnímu prostředí, ale znamená také zajištění zásobování drahými kovy v rámci koncernu Volkswagen.
„Aby se usnadnila a optimalizovala recyklace starých vozidel, používají Škoda Auto a pětadvacet dalších mezinárodních výrobců automobilů společně software IDIS, Mezinárodní systém informací o demontáži,“ vysvětluje Marko Kosovič. „IDIS je k dispozici v 21 jazycích a v současnosti obsahuje asi 46 000 montážních dílů více než 900 typů vozidel. Systém obsahuje pokyny k demontáži se specifikacemi materiálů, údaji o váze a dalšími informacemi pro bezpečné a ekologické zhodnocení starých vozidel.“